František Maximilián Kaňka - „praeclarus architectus regni“

14. července 2016 uplynulo 250 let od pohřbu jednoho z nejvýznamnějších barokních architektů, prvního skutečně českého velikána barokní architektury českého původu v plejádě italských a posléze i německých architektů


František Maxmilián Kaňka „in regno Bohemiae edilis famosissimus“, tedy stavitel v království Českém nejznámější, ale i jako „praeclarus architectus regni“, tedy jako vynikající architekt království, jak byl po své smrti titulován v matrice zemřelých. Ve své době byl – především mezi šlechtou – nepochybně nejvyhledávanějším umělcem. V Čechách té doby neexistoval jediný významný šlechtický rod, který by o jeho služby neusiloval, který by se jej nesnažil získat jako svého dvorního architekta, takže byl často přeplácen a mohl si své zakázky i vybírat. Dosáhl i vysokých poct. Vedle Giovanna Battisty Alliprandiho se jako jediný mohl pyšnit titulem císařský architekt a o vzrůstu jeho společenského postavení svědčí i jeho druhý sňatek s příslušnicí nižší šlechty.
Ačkoliv ve své době, a zvláště po smrti Johanna Blasia Aichla, zvaného Santini, byl nejzaměstnanějším architektem a významným způsobem ovlivnil především zámeckou architekturu v Čechách, byl českou uměnovědou vždy odsouván do pozadí. Původně bylo na Kaňku zpravidla nahlíženo jen jako na stavitele, provádějící cizí projekty, i když ve skutečnosti stavby jako stavitel nikdy nevedl. Posléze býval označován za vynikajícího dekoratéra (jímž ale skutečně i byl), nebo naposledy dokonce za tvůrce „minimalistické“ architektury (jímž ve skutečnosti nebyl), bez toho, aby byla vysvětlena jeho neobyčejná obliba mezi nejpřednějšími šlechtici. Nezodpovězena zůstala doposud i otázka, proč si šlechta volila tohoto „nepříliš obratného“ architekta a dávala mu přednost před takovým velikánem, jakým byl například Christoph Dientzenhofer. Snad ne zásluhou toho, že ten byl dlouho negramotný, na rozdíl od Kaňky, který byl znalý (stejně jako jeho otec) dokonce i latinského jazyka.
Františku Maxmiliánu Kaňkovi a dalším umělcům patří také zásluha o první pokus o založení umělecké akademie, i když pochopitelně neúspěšný, protože Praha by tak předběhla i Vídeň. F. M. Kaňka se spolu s malířem Michaelem Halbaxem a sochařem Františkem Preissem obrátil v roce 1709 na Heřmana Jakuba Černína z Chudenic o přímluvu u Václava Norberta Kinského a J. W. Vratislava z Mitrovic, aby založení akademie podpořil. A to bylo v době, kdy vlastně Kaňkova kariéra teprve začínala.
První monografie se František Maxmilián Kaňka dočkal až v roce 1949, ve sborníku Cestami umění. Obsáhlou stať, která byla prvním pokusem o shrnutí Kaňkovy tvorby, publikoval akademik Zdeněk Wirth. Po diplomové práci Vratislava Ryšavého z roku 1973, věnující se části Kaňkovy tvorby, jsem v roce 1992 publikoval v časopise Umění obsáhlý článek na základě archivního průzkumu Pavla Zahradníka, který měl být první materiálovou částí, druhá, která se měla věnovat zhodnocení Kaňkovy architektonické tvorby, měla následovat. Ale jak už to tak bývá, najednou chyběl čas a nakonec i vůle, a tak tuto monografii vítám jako splátku dluhu a závazku, který jsem si před lety dal.

Pavel Vlček - Předmluva k publikaci a výstavě „Slavné stavby Františka Maxmiliána Kaňky“, připravované Kotěrovým centrem architektury a nakladatelstvím FOIBOS BOOKS